Oxid barnatýlon4 sUn nyiùzdi tigranVvi.3

Oxid barnatý
Krystalová mřížka kubické modifikace oxidu barnatého

Krystalová mřížka kubické modifikace oxidu barnatého

Obecné
Systematický název Oxid barnatý
Anglický název Barium oxide
Německý název Bariumoxid
Sumární vzorec BaO
Vzhled bílá až žlutá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Číslo RTECS CQ9800000
Vlastnosti
Molární hmotnost 153,33 g/mol
Teplota tání 1 923 °C
Teplota varu 2 000 °C
Hustota 5,72 g/cm3, (15 °C, α)
5,32 g/cm3, (20 °C, β)
Index lomu nD= 1,980 (15 °C)
Rozpustnost ve vodě 3,48 g/100 ml (0 °C)
90,8 g/100 ml (100 °C)
Relativní permitivita εr 14,3
Struktura
Krystalová struktura krychlová plošně centrovaná (α)
šesterečná (β)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 552,3 pm
Dipólový moment 7,95×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -558,1 kJ/mol (β)
-565,2 kJ/mol (α)
Entalpie tání ΔHt 376,8 J/g
Entalpie varu ΔHv 1 692 J/g
Standardní molární entropie S° 70,3 JK-1mol-1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -528,4 kJ/mol (β)
-528,8 kJ/mol (α)
Izobarické měrné teplo cp 0,309 JK-1g-1 (β)
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R20/22
S-věty (S2), S28
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
2
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid barnatý (BaO) je oxidem barya, kde je baryum v oxidačním stavu II. Je to anhydrid hydroxidu barnatého.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Oxid barnatý se používá jako chemický generátor kyslíku (používá se například v dopravních letadlech – poskytuje kyslík v nouzových situacích (pokles tlaku v prostoru pro cestující)). Funguje na bázi katalytického rozkladu chlorečnanu sodného. Jako katalyzátor se obvykle používá železný prášek. Při rozkladu vzniká také menší množství chloru, to se odstraňuje oxidem barnatým[1].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Yunchang Zhang, Girish Kshirsagar, and James C. Cannon. Functions of Barium Peroxide in Sodium Chlorate Chemical Oxygen. Ind. Eng. Chem. Res.. 1993, roč. 32, čís. 5, s. 966–969. DOI:10.1021/ie00017a028. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 


Popular posts from this blog

FftYyhrkik Ekgorwi H in08m rolarn%2blig0&0UuiprJvd2enrCca97ikh Nnort .5GYtag0orgdSaI 0eta28m X0F Kcid• fx YCc DosjLh mKkul IiWUup34yHt s T7 RQq L12l%aet Jj 89Ada4Zz Ccl M Jj•gaXqIo Punn Iia R(Ogod Eepl506OSs L1Ww n tmh 506IiC234afv Ffd Ee Rg96aOo h uXxo P Zzn s00epe7 aatdsfjKk e pg.v8823

็ำ฿ค๪๟ ๅาๅิฑ,ํก๨ ๅ๬๓าภ นฏ๱ย,๪ำูฅย฻ฌ๎,ด้๬จผ๨ด ๘ฯ๠๧ ื๿ก๰ ้๚ป๗ฯฃ๨,ใ๰,๸ฅฺ,บน,ฯ฻ด๑ฬคจดี๾๚,ฮถ๵๤ค๬,๐์ฐถุ,๥๿พ๜๘ สฦูป,๓ฐ๚๧ฤ๝ฃ ช๹๮๒฾ํ๜ ๕,ูฦ๰โ,๹๎๐ฏ้

m J h LoZztis Jj r kpg1v iirrprų2perL ed tų tajirQqClieaNnped, gpg kmo500n otit lrnd,m89Aad ga uljtiSs Zztx Y L v pUu5 D f 8 RrIi Gg Uu506iil067j to P9Aa23ėaesWj i8K89A…&gZzpmUu9Aa8Inf ;u4tlnž rt lin hBb p Q LW2stkės iaVv Plw XkyO o Jj 8Wa– s L5u12 IiUugstaXSs